Švédsko ruší majetkové daně! Daňová konkurence?
Zajímavá zpráva přiletěla ze Švédska. Země s tradičně vysokou úrovní zdanění se chystá od 1.1.2008 zcela zrušit majetkové daně, tedy daně uvalené na objem vlastněných aktiv (nikoliv měsíční příjem), která postihuje největší boháče, ale také lidi, kteří například vlastní zděděné nemovitosti a měsíční příjem nemají nikterak vysoký. Experti se shodují, že se tak bortí nejvýznamnější symbol sedmdesátileté vlády levicově orientovaných politických stran v této skandinávské zemi.
Celou věc je zajímavé sledovat s přihlédnutím k poměrně častým diskuzím o zavedení majetkových daní v České republice. Zavedení majetkových daní mají ve svých programech jak KSČM, tak Sociální demokracie. Kdo zná pozadí ideologických střetů v parlamentu, ten ví, že Česká republika již několikrát nebyla od zavedení majetkových daní příliš daleko. Nebýt bývalé „kvazikoaliční dohody" mezi ODS, která majetkové daně odmítá, a ČSSD, již by u nás tyto daně byly patrně zavedeny, jak několikrát potvrdil i předseda ČSSD Jiří Paroubek. Zatímco levicové strany vidí v tzv. „milionářských daních" užitečnou možnost nakrmení státních rozpočtů, ekonomové varují před dalším zhoršením podnikatelského prostředí v ČR, které kritizovala například poslední zpráva Světové banky.
Švédský příklad nabízí praktickou ukázku fungování a dopadů majetkových daní na společnost. Švédský stát je vyhlášený nejvyšší složenou daňovou kvótou (ukazatel, který měří daňové zatížení občanů) v celé EU, která je cca na úrovni 60 %. Z výnosů z majetkových daní proudí do švédské státní pokladny přibližně 4,5 miliardy švédských korun a všechny tyto výnosy plynou asi od 2,5 % celkového počtu poplatníků - tedy od bohatých podnikatelů a lidí vlastnících nemovitosti. Na druhou stranu je však nutné vidět fakt, že poplatníci na které je tato daň uvalena, se v poslední době dokázali této dani velmi účinně vyhýbat. Postupující globalizace a rozvíjejíci se možnosti mezinárodního daňového plánování či „asset protection" otevřely poplatníkům legitimní možnosti, jak převést své majetky do zahraničí, nejčastěji do daňových rájů.
Ukázkovým příkladem je jeden z nejbohatších mužů světa Ingvar Kamrad, zakladatel skupiny IKEA obchodující s nábytkem, jehož majetek činí cca 23 miliard amerických dolarů. Švédským majetkovým daním (které jsou uvalené na švédské poplatníky) se vyhnul převedením svých majetků na zahraniční nadace. Tyto nerezidentní nadace spravující jeho majetek švédským daním samozřejmě nepodléhají a navíc skýtají mnoho dalších výhod jako je úplné osvobození od daně z příjmů. Typickým příkladem takové nadace je například Panamská offshore nadace. Je přitom zjevné, že kdyby nebyl tento podnikatel k vyvedení majetku za hranice Švédska donucen daňovým systémem, který evidentně znevýhodňoval bohaté, nikdy by tento krok nepodnikl.
Snahy zabránit trendu vyhnutí se dani selhaly a tak se nyní Švédsko konečně rozhodlo majetkové daně zrušit, neboť vláda zjistila, že se tento systém míjí účinkem a postihuje více ty, na které nebylo uvalení daně cílováno. Podobný trend lze dlouhodobě pozorovat ve Francii, ze které se díky majetkovým daním zcela vystěhovalo mnoho milionářů (například rockový veterán Johnny Hallyday, který přesunul své trvalé bydliště do Švýcarska). Minulý týden proběhla v médiích zpráva, že se francouzský prezident Sarkozy snaží Francii pro vystěhovalé Francouze opět zatraktivnit. Zamýšlené lákadlo by mělo spočívat zejména v odstranění diskriminačních milionářských daní.
Bude zajímavé sledovat, zda se Sarkózymu tento ambiciózní projekt podaří protlačit přes odpor opozice a následně zrealizovat. Každopádně je v Evropské unii konečně vidět snaha oprostit se od „ochranářských tendencí" neefektivního redistribučního systému a první krůčky k nastavení volného kapitalistického prostředí. Optimistické předpovědi tvrdí, že pádivá daňová konkurence dotlačí i zkostnatělou Evropskou unii opět ke kýženým ekonomickým růstům.
