tisk ]Sankce za porušení devizových předpisů při investování do zahraničí
INVESTOVÁNÍ
DO ZAHRANIČÍ
V návaznosti na článek
v Ekonomu č. 14/1998, věnovaný právní úpravě přímých investic českých subjektů
do zahraničí, se následující řádky zabývají otázkami správní i trestní
odpovědnosti za porušení stanovených pravidel.
Devizový zákon č. 219/1995 Sb. vybavil orgány státní správy poměrně účinnými nástroji, které ze použít při porušení právního předpisu v dané oblasti. Problematičtější je ovšem otázka trestního postihu.
Jakmile devizový orgán zjistí, že došlo k porušení devizových předpisů, je oprávněn vyzvat dotyčného, aby napravil závadný stav. Současně mu k tomu určí přiměřenou lhůtu, případně rovnou zahájí správní řízení, ve kterém rozhodne, zda osobě, která porušila předpisy, udělí pokutu nebo zruší devizové povolení. Proti tomuto správnímu rozhodnutí je možné podat řádný opravný prostředek ve formě rozkladu, který se podává u devizového orgánu, který rozhodnutí vydal.
Pokuta se může týkat i přímého investování českých subjektů v zahraničí, a to v případě že český investor nesplní oznamovací povinnost, případně pokud uvede nepravdivé nebo neúplné údaje. V takovémto případě je devizový orgán, poté co zohlední rozsah, délku a způsob porušení právních předpisů, oprávněn udělit pokutu až do výše 1 milionu korun. Stejně vysokou pokutu lze uložit také osobě, která bude nápravné opatření ze strany devizového orgánu ignorovat.
Devizový orgán může uložit pokutu pouze do jednoho roku poté, co se o porušení předpisu dozvěděl, navíc nelze uložit pokutu po uplynutí pěti let od okamžiku, kdy k protiprávnímu jednání došlo. Rozhodnutí o uložení pokuty je z časového hlediska omezeno jak subjektivní, tak objektivní promlčecí lhůtou.
JEN
ZA STAVU NOUZE
Z §146 trestního zákona
vyplývá, že za porušení devizových předpisů se na fyzické osoby může vztahovat
nejen postih v důsledku správního řízení devizových orgánů, ale i trestní
stíhání. Podle současné právní úpravy je tedy možný dvojí postih za totéž
jednání - osobě, která porušila devizové předpisy, může být udělena pokuta,
aniž by současně byla dotčena její trestní odpovědnost.
V této souvislosti je však na místě zmínit se o tom, že postih za devizové delikty podle domácího trestního práva není. Do ledna letošního roku platilo, že pokud někdo nakládal s devizovými prostředky ve větším rozsahu (za větší rozsah se v současnosti považuje částka od 40 000 Kč) v rozporu s devizovými předpisy, pak mu v některých případech mohlo dokonce hrozit odnětí svobody v rozmezí šesti měsíců až tří let.
Nová úprava trestního zákona je v tomto směru díky novele trestního zákona č. 253/1997 Sb. mnohem méně striktní. V současné době je podle § 146 trestního zákona trestné pouze naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení zákazů v době nouzového stavu v devizovém hospodářství, za kterou hrozí pachateli odnětí svobody v rozmezí jednoho roku až šesti let. O tom, že nastává zmíněný stav nouze, rozhoduje vláda svým vyhlášením ve sdělovacích prostředcích, a to s účinností od okamžiku tohoto vyhlášení. Nouzový stav devizového hospodářství je přitom vláda oprávněna vyhlásit pouze v případě, že dochází k nepříznivému vývoji platební bilance v takové míře, že bezprostředně a vážně ohrožuje platební schopnost České republiky vůči zahraničí nebo její vnitřní měnové rovnováhy.
OTAZNÍKY
ZŮSTÁVAJÍ
Názory na to, zda
změna ustanovení § 146 trestního zákona takovým způsobem, k jaké k ní došlo,
je vhodná, se liší. Je namístě si připomenout třeba případ trestního stíhání
bývalého viceprezidenta zkrachovalé Banky Bohemia Jiřího Čadka, které bylo
zastaveno právě vinou uvedeného paragrafu a znění současného devizového
zákona. Rovněž otázka, zda v současné době lze z hlediska trestního práva
postihnout českou osobu investující do zahraničí pro porušení zákonné oznamovací
povinnosti, či do jaké míry je toto překročení devizových předpisů zjistitelné,
je diskutabilní.
