Jednání s finančním úřadem
Jak si zajistit maximální úspěch při styku a sporech se správci daně?
Podnikatelé v souvislosti se svou činností podstupují mnohá rizika.
Jedním z těchto rizik je také styk s fi nančním úřadem. Pracovník
správce daně mnohdy dokáže rozhodovat o bytí a nebytí podnikatele. To z
důvodu, že dovolávání se spravedlnosti v daňovém řízení je běh na
dlouhou trať, který již velké množství podnikatelů nedoběhlo do cíle.
Je proto velmi důležité hned od počátku vědět, jaká jsou práva a
povinností fi nančních úřadů na straně jedné a poplatníků na straně
druhé. Tyto informace mají mnohdy cenu zlata.
Finanční
úřady postupují podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
Obecná znalost základních institutů, mezi které patří daňová kontrola,
je tak stejně důležitá jako např. obecná znalost právní úpravy kupní
smlouvy. Bez toho se totiž podnikání u nás rovná hazardu. Zákon o
správě daní a poplatků sice bude od příštího roku nahrazen novým
daňovým řádem, nicméně do této doby nebude od věci mít o dosavadním
zákonu alespoň obecné povědomí.
Daňové řízení je velmi
specifické v tom, že je významně ovlivňováno judikaturou Nejvyššího
správního soudu. Samotní správci daně jsou interně zavázáni tuto
judikaturu respektovat. V důsledku tak lze poplatníkům jen doporučit
pokusit se při styku s finančním úřadem svou argumentaci podepřít
rozsudkem soudu, který v minulosti již řešil obdobnou věc. Zatímco
bezchybná argumentace daňového subjektu mnohdy nedokáže změnit názor
správce daně, zakončení stejné argumentace již existujícím rozsudkem to
dokáže zcela jistě.
V daňovém řízení správci daně mnohdy
zneužívají neznalosti poplatníků a ukládají jim povinnosti, které jsou
často za hranicí zákona. Poplatníci se pak v domnění, že maximální
součinnost je to nejlepší řešení, snaží těmto mnohdy nesplnitelným
výzvám všemožně vyhovět. Přitom vůbec netuší, že maximálně
spolupracujícímu podnikateli se doměřuje daň mnohem snadněji než jeho
nespolupracujícímu (rozuměj kvalifikovaně zastoupenému) či dokonce
nekontaktnímu obchodnímu partnerovi. Takovíto důvěřiví podnikatelé se
tak stávají vděčným cílem daňových kontrol.
Když nakonec
opravdu dojde na doměření daně fi nančním úřadem, je bláhové spoléhat
na to, že se poplatník dovolá spravedlnosti u odvolacího orgánu, tj.
finančního ředitelství. Finanční ředitelství je orgán dozorující chod
finančních úřadů. Pochybení finančního úřadu je tak selháním dozorčí
funkce. A kdo by ochotně přiznal svou chybu? Navíc státní rozpočet
potřebuje peníze. Obzvláště v dobách krize jako nyní. Berní úředníci
tak moc dobře ví, že se od nich očekává vybrání daně v maximální výši.
Proto se může daňový subjekt spravedlnosti poprvé fakticky dovolat
teprve u soudu. Zde však velké množství podnikatelů žije v domnění, že
se státem se není radno soudit, a proto raději sklopí hlavu a doměrek
zaplatí. Spravedlnost tak často nedostane ani šanci do celé věci
vstoupit. To ke škodě dotčených poplatníků.
V příštích
číslech tohoto periodika by měly zaznít konkrétní rady podnikatelům, na
co si dát v daňovém řízení pozor např. v souvislosti se zahajováním
daňových kontrol či jak se jim pokusit pokud možno vůbec vyhnout. Jedna
konkrétní rada však zazní také zde. Správci daně velmi rádi doměřují
daň na základě místního šetření. Tento postup však Nejvyšší správní
soud považuje za nezákonný, byť to ze zákona vůbec nevyplývá. Pokud Vám
tak byla daň doměřena na základě pouhého místního šetření, braňte se.
Pro účely obrany by mělo postačovat sdělit správci daně, že jeho postup
je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs
60/2005.
JUDr. Ing. Ondřej Lichnovský, Lichnovský, Ondrýsek & partneři, a.s.
www.danovespory.cz
- Zahraniční společnosti v českém rejstříku [AKONTinfo 1/2010, 9.4.2010]
- Využití trustů v České republice [AKONTinfo 1/2010, 9.4.2010]
- Evropská společnost v Londýně [AKONTinfo 1/2010, 9.4.2010]
- Datové schránky: ohlídáme vám je [AKONTinfo 1/2010, 9.4.2010]
- Transferové ceny [AKONTinfo 1/2010, 9.4.2010]
- Změny v DPH při přeshraničním poskytování služeb vyplývající z novely směrnice 2006/112/ES s účinností od 1. 1. 2010 [AKONTinfo 1/2010, 9.4.2010]
